Kdy má chvála kontraproduktivní efekt?

Na konci 20. stol. uskutečnila Carol Dweck (autorka námi doporučované knihy Nastavení mysli) spolu s Claudií Mueller zajímavý výzkum týkající se toho, jak zpětná vazba může ovlivnit výkon.

Pro zhruba 400 dětí připravili test inteligence a rozdělili je do tří skupin. Po vyhodnocení (výsledky byly obdobné u všech skupin) každé skupině oznámili, že si v testu vedla velmi dobře , kdy vyřešila 80 % všech úkolů, s doplňujícími informacemi pro jednotlivé skupiny:

• Skupina č. 1 – získala jen strohou informaci o výsledku.
• Skupina č. 2 – byla kromě informace o výsledku vyzdvižena, že musí být opravdu chytrá, když zvládla vyřešit tolik obtížných úkolů.
• Skupina č. 3 – byla kromě informace o výsledku pochválena za snahu, že musela pracovat opravdu usilovně, aby dosáhla tak vysokého hodnocení.

V další fázi dostaly děti na výběr mezi řešením těžkého úkolu (u kterého by nemusely uspět), nebo jednoduchého (u kterého se ale nic nového nenaučí). Výsledkem bylo:

• Skupina č. 1 – 45 % dětí si zvolilo lehčí úkol.
• Skupina č. 2 – 65 % dětí si zvolilo lehčí úkol.
• Skupina č. 3 – 10 % dětí si zvolilo lehčí úkol.

V následující fázi dostaly děti k řešení mnohem složitější rébusy, se kterými si nedokázaly moc poradit.

• Skupina č. 2 – děti si luštění spíše neužívaly a také neměly moc velký zájem pokračovat v podobných úkolech doma.
• Skupina č. 3 – byla s prací na těžkých rébusech spokojena nejvíce a také měla největší zájem pokračovat v nich ve svém volném čase.

Poslední test byl co do obtížnosti srovnatelný s prvním, ve kterém skupiny dosáhly obdobných výsledků. Tentokrát se ale výsledky lišily.

• Skupina č. 2 – získala mnohem méně bodů než zbylé dvě skupiny.
• Skupina č. 3 – vyřešila dokonce více rébusů než při prvním testu a byla tedy nejúspěšnější.

Výzkum přinesl také další zajímavou informaci o tom, že děti, které byly označeny za „ty chytré“ nejvíce nechtěly, aby se vědělo o jejich neúspěchu a o svém výsledku nejčastěji lhaly (lhalo dokonce 40 % dětí ze skupiny č. 2 oproti 10 % ze skupiny první).

Proč má chvála kontraproduktivní efekt?

Když řeknete dítěti, že je chytré / šikovné apod., bude se cítit dobře, ale zároveň:

1. Můžete tím u něj vyvolat strach ze selhání, takže se bude chtít vyhýbat obtížnějším úkolům, u kterých není přesvědčeno, že by je zvládlo.
2. Nabude dojmu, že nemusí vyvíjet velké úsilí, aby dosáhlo úspěchu (a pokud následně neuspěje, bude o to víc demotivováno) a nakonec může nabýt dojmu, že prostě není tak „výjimečné“ jak slýchalo a že se s tím holt nedá nic dělat.

Naopak, pokud dítě budete chválit za snahu a povzbuzovat ho, aby ve svém úsilí setrvalo bez ohledu na následky:

• Nebude mít tendenci připouštět si strach nebo selhání.
• Převáží u něj touha naučit se něco nového nad strachem z případného špatného výsledku.
• Bude více motivováno k důkladnější přípravě.

Někdo zastává při výchově názor nechválit téměř vůbec, někdo naopak chválí přespříliš. Vždy to ale děláme v naší nejlepší víře, protože pro své děti chceme to nejlepší.

Pokud se o správné zpětné vazbě chcete dozvědět více (protože důležitá není jen její intenzita, ale hlavně její způsob), podívejte se na náš online kurz pod vedením PhDr. Mariana Jelínka, Ph.D.